YennC - Shadowrun, Alexa8

Zpátky na obsah

10.01.2006

.: Kdo chce zabít Ivana? :.

Začalo to tim, že za Mínou přijeli přijeli dva chlápci v nablejskanym auťáku. Jenže Mína má spalničky, takže jsem dočasně přebrala vedení Delvity já. Jeden z nich byl menší, štíhlý, s tmavými vlasy, asi magicky aktivní, ale s účinnou ochranou před rozpoznáním - představil se jako Ramirez. Toho druhého ani nepředstavoval, viditelně to byla "jen" jeho ochranka. A prý že pro nás má práci. Hledá totiž Ivana a nabídl za jeho nalezení slušné peníze. Náš decker Falus o Ramirezovi zjišťoval dva dny informace na síti, abychom věděli s kým máme tu čest. Vyklubal se z něj nájemný vrahoun specializovaný na špionáž, odposlouchávání a "jemnou techniku". Momentálně zřejmě pracující pro Militech - velkou korporaci vyrábějící zbraně, ve které se náhodou momentálně za podivných okolností změnilo vedení.

Napsali jsme Ivanovi na starý mejl, že pro něm máme jisté informace, a že by je opravdu měl slyšet. On kupodivu do několika hodin odpověděl a dali jsme si schůzku na místě jeho bývalého "obchodu". Cestou na tu schůzku mi právě Falus volal ty nové informace o Ramirezovi, takže jsme začali hrát trapnou maskovací komedii, a doufali, že jestli nás odposlouchává, tak nebude vědět, že jedeme na sraz s Ivanem. V rámci této maskovací komedie mě Colin se Siynem vysadili poblíž místa schůzky, a já měla dojít zbytek pěšky. Jenže jsem si bohužel spletla ten sklad (byla jsem tam dřív asi jen dvakrát a už je to přece jenom nějakej čas). Když jsem vešla dovnitř, dostala jsem od nějakejch šlusáků s noktovizorama obuškem přes hlavu, pak do mě začali kopat, ale naštěstí kluci včas zasáhli a rozehnali je. Pěknej trapas.

Náš kontakt čekal o pár desítek metrů vedle, byl to zavalitější pán s velkou bouchačkou. Nakonec s ním mluvil jen Colin, protože jsme hráli dál naši komedii o tom, že jsme na procházce. Vzkázal nám po Colinovi, že jsme v pěknym průseru, jestli po nás jde Ramirez, že Ivan je v Jižní Africe a rád by nás viděl, protože má pro nás jistou práci, a že letadlo nám odlétá za tři hodiny. Cestou na letiště po nás ještě někdo střílel ze dvou aut. Kdo to byl, asi není těžké uhodnout. Jinak celou Delvitu sežral stříbrnej ježek, takže snad Ramirez nebude mít koho mučit a vyslýchat, kam jsme odjeli :-)

Orbitální letadlo je teda zážitek, to vám povim. A Ivan za těch pár měsíců pěkně zestárl, to vám taky teda povim. Kupodivu i on dělá pro Militech - pro tu druhou frakci, se kterou se Ramirezovi zaměstnavatelé perou o vedení. Dělá v podzemní laboratoři uprostřed pouště, kam cesta z letiště trvala dýl než celá cesta z Evropy do Jižní Afriky.

Ta práce, kterou by po nás chtěl, je děsně zapeklitá a zatim se ani neodvažuju ji moc podrobně formulovat, protože myslim, že ani on sám neví, co nás vlastně čeká. Potřebuje dostat data ze zvláštního "matrixoidního" systému. Matrixoidního proto, že musíte vlézt do vany se slizem, abyste se do toho systému vůbec mohli připojit. Je to fakt něco divnýho a prej jeho dekři s tim maj problémy, když se tam snaží nabourat, a prej my bychom s tím problémy mít nemuseli, protože máme "jisté schopnosti". Zní to zmateně, co? Sem z toho zmatená. Tak uvidíme, co budu řikat, až z toho slizu - teda systému - vylezu ... teda jestli vylezu ...

Kaali

Zpátky na obsah

16.01.2006

.: Jmenuji se Alexa :.

Ten sliz nebyl sliz. Byl to spíš fyziologický roztok kombinovaný s nějakou formou supravodiče. Bylo to jako ledová voda. Chladilo to tak, že mě kůže pálila jako v ohni. Pak jsem ztratil vědomí.

Bylo to jako padat. Když jsem pak otevřel oči, byla kolem mě jen prázdnota a jakýsi pseudo-prostor tvořený cestou zavěšenou v prostoru vedou k nějaké starodávné zřícenině. Před vchodem postávali dva muži ve velikosti více než dvojnásobné. Nechali nás projít. Uvnitř té stavby na podstavci stála žena. Vzhledem k reakci Wolfa, jeho rozšířených zorniček, zrychleného tepu, potu a rychlého dýchání, byla velmi atraktivní. Kolem ní se svíjel jakýsi hado-drak. Každopádně se začaly dít divné věci. Zjevilo se cosi jako zrcadlo, které ukazovalo mě v odchylkých od normálního stavu - mé varianty v možnosti kyberprostoru. Zvolil jsem. Byl to zvláštní pocit, neboť jsem měl pocit, že tato volby se promítla i do mé osobnostní matrice. Ale to budu muset zjistit, až po odpojení řádnou diagnostikou.

Vzhledem ke změně, kterou prošli i ostatní, předpokládám, že podobný výběr personifikace v matrixu zvolili i oni.

A tak jsme vyrazili. Hledáme data, jen nevíme, co to je a kde to je. Jediné, co před námi leží, připomíná kamenitou poušť plnou obřího hmyzu.

Po krátkém boji, kdy jsme zahnali pár brouků a zjistili, že mají docela tuhý kořínek, jsme se setkali s místními domorodci. Mluví zde zvlášním dialektem mezinárodní formy unispeaku. Na velkých saních tažených obřími housenkami nás jeden z nich vzal do nejbližší vesnice.

Siyn

Zpátky na obsah

16.01.2006

.: Jak jsme nakopali zadek číhavcům :.

Ve vesnici jsme zjistili, že kromě běžných informací, jakými jsou názvy měst a "ostrovů" pevniny vznášejících se prostoru, se toho moc nedozvíme. Zajímavou informací, ale byla - vzhledem k potřebě "financování" našeho pátrání - odměna za eliminaci místní formy hmyzu žijící v zemi, která decimovala stáda chovných housenek.

Najít hnízdo pak byla sranda. Horší bylo najít i jiný vchod než ten, který používali tito "mravkolvové" k lovu. Ale i to se podařilo. Postupným průzkumem a několika nepříjemnými boji, kde velmi pomohly léčivé lektvary a nové schopnosti Honzy, který velmi schopně léčil raněné, se nám podařilo vyčistit hnízdo tohoto hmyzu. Ve finále jsme upekli jejich "matku".

S náležitými důkazy v podobě její hlavy jsme vyrazili zpět do vesnice a následně také do nejbližšího města - Sonory.

Siyn

Zpátky na obsah

16.01.2006

.: Vítejte v Sonoře :.

Jak jsme dorazili do Sonory, věci se trošičku pohnuly. Vybrali jsme si odměnu za vyčištění Číhavců u místního starosty. S těmi to prostředky jsme se rozprchli po městě získávat výbavu a infromace. Jako klíčová se ukázala návštěva "vědmy", která, ačkoli plácala bludy, při pohledu na "tajemné" tetování, které nám věnovala Alexa (ta divnopaní na začátku ve zřícenině), začala blábolit trošku srozumitelně: "Hledejte, co bylo ztraceno v dolech u Solemy. Přineste mi pohár světla, a pak se dozvíte další osud." Bohužel nikdo nevěděl, co to znamená. Naše pátrání po informacích probíhalo dál.

Nakonec jsme zjistili, že doly jsou na ostrově Ranako poblíž jezera Ranako, kde jsou (byla) města Solema a Annech. Tyto informace nám nakonec dal obchodník s "magickými" předměty, který nás podpořil i tím, že nám levně prodal lečivé lektvary a chce od nás vykoupit spory hub rostoucích poblíž či uvnitř dolů. - No, stejně tam musíme, tak ať se to vyplatí.

Najali jsme obchodníka s rybami, který nás za úplatu sveze na Ranako. Cesta byla zajímavá, zvláště most napnutý mezi pevninami plujícími v prostoru dlouhý na den cesty chůzí houpající se jako ... takovou fantazii zase nemám. A tak po půl dni mořské nemoci jsme dorazili na Ranako. Po dalším dni se před námi otevřelo jezero Ranako.

Siyn

Zpátky na obsah

16.01.2006

.: Intermezzo #1 - Chvilka poezie :.

Pozor, následuje kreativní smršť. Čtení je fakt na vlastní nebezpečí. Mohlo by se vám totiž udělat špatně od mysli ...

Wolfovo nadseni
---------------
Holahej - drd s nami hrej,
pro remdih pospichej,
a hlavy s nim rozbijej!


PJova odpoved
-------------
Hola hej, hola hej,
palici ted potezkej!
V temne chodbe k vam hned miri,
kostlivci a netopyri.

Houby plne slizu jedu,
dalsi monstra uz sem vedu.
Nepomohou svaly, cary,
brzy z tebe budou cary.

Nic uz te ted nezachrani,
dej se rychle do kopani.
Vyhlub jamu, vyhlub hrob
a pak do nej sam se vhod!


Wolfova odpoved na PJovu odpoved
--------------------------------
Hola hej, hola hou,
stojim pevne na nohou,
kostlivci i netopyri,
jen at mi cestu zkrizi!

Palice hvizda hola hou,
a kosti litaj temnotou,
netopyri kridla zase hladce,
srovnane jsou na hromadce.

A houby plne slizu jedu?
hned palici tim smerem vedu,
a zase zpiva ma palice,
z houbicek uz je smazenice.

Hola hej, hola hou,
stojim pevne na nohou,
s lebkou monstra hraju golf,
jmeno me jest sir Wolf.


Siynova odpověď na PJovu odpověď
--------------------------------
Písky, písky, písky, písky,
Z brouků už jsou dávno řízky.
Hudly, hudly, hudly, hů,
Číhavce dáme do sudů.

Po boku pak sira Vlka,
V hospodě si já dám loka.
Na chrabrost a smrt hrdinou
Pak bojovníci připijou.

S lady Minou - válečničí
Odejdeme do ložnicí.
Každý sám a přece spolu.
Sic sám nevstal bych od stolu.

Na mága Honzu, plného vzdoru,
Vzhlédnu já z pod desky stolu,
Jeho péče mistrná
Můj večer pití odbourá.

Škyt, písky, prd a frk,
Zvedněme číše a už ani plk.
*poslední verše už jsou nesrozumitelné*

Zpátky na obsah

16.01.2006

.: Doly u Solemy :.

No musim se přiznat, že si tady v tom virtuálnim světě plnym brouků, pavouků, hub a tuřínů začínám celkem zvykat. Vlastně už ani nevim, proč sme tady. Já teda nikdy moc nevěděla, proč sem jedeme, he he ... prej tady máme najít nějaký data. Ale co mají co společného data do počítače s těmahle středověkejma vesničkama, kde eště ani nevymysleli splachovací záchod, to fakt netušim.

Musim říct, že nejvíc (hned po tuřínový polívce) se mi tady líběj ty lidi. Nikdy v životě sem nepotkala nikoho tak milýho a vstřícnýho. Nevěříte? No tak například, poté co jsme pro jedno menší městečko vymlátili doupě plný obřích brouků ... teda brouci tam byli asi dva z toho jeden měl plný břicho malejch broučat, takze se ani nemohl hýbat ... sme dostali slušnou sumičku peněz. A tak, s kapsama plnejma prachů, sme se vydali nakoupit vybavení pro výlet k jezeru Ranako, a nikdo nás za celej den nepřepadl!!!! To sem eště v životě nezažila ... no prostě lidi sou tu skvělý. Taky tady nejsou žádný boti, což je taky skvělý. A ty broučí ryby s pečenejma tuřínama sou taky skvělý ... a je mi tady pětadvacet let, což je na tom všem úplně nejlepší! Abych to shrnula, moc k získání těch dat nespěchám, protože se mi tady opravdu líbí.

Ten výlet k jezeru jsme podnikli, protože nám věštkyně poradila ohledně nalezení ztracených dat: "Hledejte, co bylo ztracené v dolech u Solemy a přineste Pohár světla." No nevěřte staré, senilní, zapáchající věštkyni ...

Doly leží v opuštěné vesnici na břehu jezera Ranako, a vzhledem k tomu, že se tam přemnožily magické houby a s nimi i nějací zdegenerovaní brouci, tak se tam už několik let netěží. A někde v těchto dolech mají být ukrytá ztracená data, takže sme se tam chrabře vydali v počtu třech hrdinů - já markýza Wilhelmína, namodralá Kálí a léčitel Karel. Zřejmě to nebyl moc dobrej nápad, protože naše první setkání se zdegenerovanými, ohnivě planoucími brouky skončilo rychlým útěkem. Takže se potulujeme po prázdných dolech, sbíráme magické perličky z hub, snažíme se vyhnout broukům a data žádný nemáme ... no ... vlastně je už možná máme, protože Kálí našla takovou divnou červenou kouli ... ale jelikož nevíme, jak ty data maj vypadat a jelikož nevíme, co máme udělat, až ty data najdeme, tak prostě nevíme vůbec nic.

Mína aka Wilhelmína

Zpátky na obsah

18.01.2006

.: Doly u Solemy podruhé (by Siyn) :.

V temných zákoutích dolů se ukrývalo nejen bohatství, ale také nebezpečí a smrt.

Vstoupili jsme opět do dolů. Odhodláni dosáhnout toho, proč jsme sem přišli, procházeli jsme chodbu za chodbou, nahlíželi do skulin a prošmátrávali každou houbu v naději, že nalezneme pohár světla (ty houby spíš kvůli semenům - tedy penězům).

Vstoupili jsme do veliké sluje, kde místní hledači pokladů prohledávali houby, v naději na rychlé zbohatnutí či alespoň nasycení hladových krků čekajících v chýších u jezera. Po jejich vzoru vyšplhali jsme po žebřících, abych se jich na cestu zeptali. Jakým překvapením však bylo, že tito lidé se v nicotu proměnili a my shledali, že v past pekelnou lapeni jsme byli. Do chapadel trnových zapleteni, k ústům plných zubů lačnících po nás coby potravě, lítý boj sváděti jsme počali. Pomocí ohně, síly a oceli (tak dobře jen kamenem a dřevem), přemoženy tyto rostliny byly a naše meče (vlastně jen hole, sekera a dýka) a magie mistrů kouzelníků (vlastně byl jen jeden, Karel, a je to spíš zatím jen učeň) triumfovali. S lehkými to zraněními (které původně byly velmi vážné a byly způsobeny vrženým to kyjem jednoho z nás) jsme postupovali dále.

Hřbety naše se musely nejednou sklonit pod vážností úkolu, jenž byl naložen na naše bedra (velmi, ale velmi nízký strop) a nejednou nuceni smočit se ve špíně byli jsme (brodili jsme se podzemní tůní, která připomínala stoku). Tak došli jsme k místu, kde mocný to artefakt přebýval. Ležel tam (na zemi několik metrů od místa kde původně asi měl být) skvostně (celý zašlý a ušmudlaný) a my jej zářící mohli vítězně sevřít v dlaních a napít se z něj čiré vody pryskající z nebes (sevřela ho Mína, naplnila vodou z kapajícího stropu a ona jediná se pořádně napila, pravda, rozzářil se na chvíli - od toho okamžiku máme pocit, že se s Mínou něco stalo - ale pak z něj byla opět jen kamenná číše).

Triumfálně jsme se vrátili do města (ačkoli o nás nevěděl nikdo, kromě obětavého a dobře zaplaceného farmáře, který nás dovezl). Hrdině jsme pak vpadli k vědmě (ta senilní ženská si ani nepamatovala, že jsme tam před pár dny byli, a chtěla nám zase vykládat budouctnost - Wolfa skoro skásla) a ukázali jí pohár. Opět promluvila a její slova se nesla vzduchem a naplňovala nás (no, sice to mělo o trochu víc smyslu, než když mluví normálně, ale bylo to teatrální až běda a jediné, co nás naplňovalo, bych všudypřítomný puch).

"Vydejte se na cestu do džungle ... spojte krev tří v poháru ... probuďte spícího a jeho dva sluhy ... probuďte toho, který na vás čeká, ale neví, že přijdete," pravila vědma (a sme zase na začátku).

Udělali jsme nákupy, prodeje, výzbroje (prostě jsme prodali, co mělo cenu, a utratili skoro všechny peníze, za věci, které snad ani nebudeme potřebovat). Pak válečnou taktiku nad sklenkou vína jsme dohodli (ožrali jsme se, pohádali, s děvkama si užili a vůbec nic nevyřešili).

Siyn (aka Siyn)

Zpátky na obsah

18.01.2006

.: Doly u Solemy podruhé (by Wolf) :.

Nikdy bych si nepředstavil, jak mi bude chybět tatrgel, smog, špinavý lidi, starý rezavý auta a vůbec všechny ty parádní věci v normálním světě. Jsme už několik dní zavřený v docela dobrý virtuální realitě, kde se ale všichni chováme jako magoři, jako kdyby to bylo ve skutečnosti. Chybí mi moje naolejovaná devítka, tázer, nanonůž, můj kyberware, Síť, známé kontakty, no prostě spousta věcí.

Měl jsme dojem, že jsme sem přišli pro data, která pokud nedovalíme rychle, tak zhebneme nejen my, ale i spousta dalších lidí. Nechápu, proč tu ztrácíme čas běháním po jeskyních, dloubáním hub a diskusemi s nějakými vědmami. Je možné, že je systém udělaný tak, že informace opravdu vydá jen za splnění některých podmínek (pohár světla), ale měli bychom si sakra uvědomit, že nemáme čas a že to nejsou lidi. Jsem přesvědčen, že jsme ty informace z ní mohli získat podstatně rychleji. Ale kde sou holt samí hodňousové, babce nohy nerozklepeš.

No nic, mažeme do džungle. Siyn o tom napsal ňákej blábol, co jako tam máme dělat, akorát že tam zapomněl zmínit, že tou krví v poháru máme napojit spícího a jeho sluhy. Tím ho právě probudíme. Hola hou, kladivo hvízdá temnotou.

Wolf

Zpátky na obsah

26.01.2006

.: Krvavá pyramida (by Kaali) :.

Následujeme virtuální proroctví virtuální vědmy - vydali jsme se na džungloidní ostrov. Čmeláci nás přenesli do vesnice, kde jsme našli šamana, o kterém se nám někdo zmínil, že ho máme navštívit ... se šamanem jsme zahulili a měli vize o jakési pyramidě s velkou sochou brouka na vrcholku. Šaman nám řekl, kde ji nalezneme, nebyla daleko - po jezeře zhruba den cesty od vesnice. Cestou k ní Mínku kousnul obří pavouk do krku, tak teď čekáme, jestli se z ní stane pavoukodlak, nebo jestli nám jen pomalu vykrvácí, protože to zranění se nějak nechce zahojit.

Na vrcholu pyramidy opravdu stála obrovská socha jakéhosi mravence, pod níž byl obětní oltář. Wolf z legrace navrhl Míně, aby tam zkusila položit hlavu a nechala skápnout pár kapek do žlábku na oltáři, což se pro Mínu mohlo stát osudným, protože ve chvíli, kdy zranění k oltáři přiblížila, vystříklo z něj alespoň půl litru krve, kterážto se bleskově vsákla do oltáře. Ještě že jsme nakoupili ty léčivý lektvary. Tento incident však nebyl tak úplně zbytečný - díky němu se nám otevřel vchod do pyramidy a my směle vstoupili.

V prvním podlaží pod vrcholkem pyramidy jsme našli jen pár zajímavých věcí - úplně seschlou mrtvolu a u ní jakési kamenné nádobky, Wolf mi je dal podržet. Nevim jestli se jedna z nich otevřela sama nebo co, ale každopádně z ní unikl obláček zeleného plynu, který voněl jako cukrová tatrvata. Blbý bylo, že se mi ho podařilo trochu vdechnout a musela jsem asi dvacet minut dělat přesně to, co kdokoliv z družiny řekl, že mám udělat, i když to třeba mysleli jen z legrace. Takže jsem v druhém patře prorážela hlavou kamenné dveře a kdybych bývala měla nějaká kolečka, musela bych je Wolfovi všechna dát ... to je ale kamarád, co? Ať vám sám poví, jak mě zachraňoval před ukrutným kostlivcem, který vypadl z jedné z cel ... :)

V celé pyramidě vládla velmi tísnivá atmosféra - zatuchlý vzduch a podivná nepřítomnost života, nebo spíše přítomnost smrti? Procházeli jsme chodbami a svítili si loučemi jako lidé z těch trideoseriálů o středověku. No fakt, kdo tohle tvořil, byl asi pořádně nahlavu. Procházeli jsme úzkými chodbami, když tu mě najednou přepadl pocit, jako by nás někdo sledoval. Zastavila jsem celou skupinu a naslouchali jsme. Wolf se Siynem pak chvilku něco dělali u zdi, načež se v ní otevřely tajné dveře. Nahrnuli jsme se všichni zvědavě dovnitř. Šest sarkofágů, šest vysušených mrtvol, velká zelená koule, na kterou samozřejmě Colin musel hned sahat, čímž mrtvoly oživil. Myslim, že nechybělo moc a dali nám pěknou nakládačku. Ale přežili jsme všichni, znovu díky léčivým lektvarům.

Z této tajné místnosti vedly dveře do trůnního sálu - zřejmě jednoho z generálů (z těch dvou, které máme probudit spolu s "tím, co dlouho spí"). Koukal na nás a najednou jsme se ocitli v jiné místnosti, zřejmě v jiné části pyramidy. Netušili jsme, co se stalo. Myslím, že nás přenesl na nějaké cvičiště a testuje nás, protože jsme museli projít po vratkém mostě nad kterým se kývala velká palice a v následující místnosti na nás čekalo ještě nemilejší překvapení.

Chybí mi můj Mmmrung, chybí mi normální svět. Jsme tady už všichni podráždění a nesví, je na nás vidět, že už chceme zpátky. Hádáme se, nebo spolu raději vůbec nemluvíme, jsme tu jako v pasti. A právě v té další místnosti se to pěkně všechno projevilo - zavřela se mříž, a jakýsi plyn způsobil, že jsme se všichni do sebe pustili, a někteří nejen slovně. Naštěstí mříž, která nám zatarasila cestu, byla ze ztrouchnivělého dřeva, takže i když to nějakou dobu trvalo (takovou dobu, že se za ní Wolfovi povedlo skoro zabít Siyna a párkrát švihnout palicí i po Colinovi), dostali jsme se naštěstí ven. Takže teď sedíme v chodbě, čekáme až se Siyn probere z komatu, které mu způsobila Wolfova palice, a modlíme se (tedy alespoň já), abychom už konečně našli ta data a vypadli z tohodle úchylnýho programu.

Kaali

Zpátky na obsah

27.01.2006

.: Krvavá pyramida (Wolfovo intermezzo) :.

Mihotavý plamen louče vykresluje groteskní stíny našich postav na zaprášených zdech zatuchlé chodby, kterou postupujeme dál do nitra pyramidy. Potichu našlapujeme a míjíme řadu kamenných dveří, které jakoby splývaly se zdí chodby. Ve vzduchu je cítit zatuchlina a pot našich těl. Tiskneme se k sobě a nervózně očekáváme jaké další nástrahy nám tato zrůdná stavba přichystá.

Zastavuji na konci chodby, přede mnou ze zdi trčí šestero dřevěných pák. Šestero pák, šestero kamenných dveří bez zámků a klik. Neváhám a postupně stlačím jednu páku za druhou. Jakýsi prastarý mechanismus vydá několik tupých zaskřípění, cosi zaduní v hlubinách pyramidy a zezadu ozve se výkřik. Kaali! Odskakuji od stěny, až mi zapraská mé staré destičkové brnění, přeskakuji Colina, odstrčím Siyna a už vidím Kaali, jak s výkřikem hrůzy a bolesti svíjí se pod pařáty nemrtvé zrůdy, která na ní vyskočila z místnosti za kamennými dveřmi. Zrůda, kterou já jsem vypustil, má své natažené spáry zaťaté do Kaalina krku a její jakoby mrtvá hlava se kolébá na tenkém krku v rytmu Kaaliných výkřiků.

Vyrážím bojový pokřik rodu Wolfenstein "B-L-Ä-T-T-E-R-K-U-C-H-E-N !!!" a mé obouruční kladivo, kalené v magické lázni, dopadá drtivou silou na pařáty té nemrtvé zrůdy. Kaali vydá chraplavý vzdech a se spárami toho nemrtvého stále zatnutými do krku, leč uraženými v předloktí, nemotorně zhroutí se do chodby. Nemrtvý se kývá ve dveřích své kamenné cely a zvedá zbytky svých uražených pařátů v marné snaze ubránit se mé zuřivosti. Bojová škorně zarazí se mu do břicha, až odlétnou mu z něj zbytky jeho mrtvé tkáně, zetlelý puch zavane okolo mého nosu, a mrtvola se zapotácí zpět do své malé kamenné cely. S krutým úšklebkem ve tváři zvedám znovu své magické kladivo Lutscher a udeřím s vrchu tak, až v zádech mi zapraská. To však není nic proti té mrtvé zrůdě, kterou tento úder rozmetá po celé místnosti.

Vycházím z té komůrky smrti, pokrytý prachem a zbytky nemrtvého démona, kterého jsem právě rozdrtil, přiklekávám ke Kaali a pomáhám jí vstát, abychom mohli pokračovat v naší výpravě.

*Malý Wolfenwörterbuch: Blätterkuchen - máslový koláč, Lutscher - lízátko, dudlík

Wolf aka The Mighty Wolf

Zpátky na obsah

03.02.2006

.: Jak to všechno dopadlo :.

Trvalo nám asi tři hodiny, než se podařilo Siyna probrat do stavu, ve kterém mohl alespoň chodit. Wolf mezitím odněkud vyhrabal malou kostěnou kostku a házel si s ní po zemi. Pak se náhle objevila jakási magická postava, která nás všechny dost zmasila, když nám stejnou silou vracela všechny rány, které jí kdo zasadil, a nakonec na nás shodila strop chodby, ve které jsme bojovali. Až poté, co zmizela, nám došlo, že ji zřejmě vyvolal Wolf onou magickou kostkou.

Tak jsme odpočívali dalších několik hodin a vypili dalších několik léčivých lektvarů. Já jsem mezitím zkoumala magickou hůlku a lektvar v broušené lahvičce, které se mi záhadně objevily ve vaku. Když jsem hůlkou zamávala, zprůsvitněly stěny kolem a já jsem viděla i místnost, ve které byl východ. Nasměrovala jsem tím směrem celou družinu - bylo to samozřejmě opačným směrem než jsme od začátku šli.

Došli jsme do prázdné místnosti, ve které měl být východ. Dveře byly magicky skryté, už ani nevím komu a jak se je podařilo otevřít, neboť od té chvíle mám myšlenky trochu zamlžené, jelikož hrůza, která potom následovala, mě ochromuje ještě teď. Po úzkých schodech jsme vyšli zpět do trůnního sálu.

Duch uzavřený v těle mrtvého krále mě spaloval pohledem stejně jako v moment, kdy nás předtím teleportoval. Říkala jsem ostatním, že na nás kouká, že se hýbe, ale jako obvykle se na mě jen nechápavě dívali a mysleli si něco o tom, co ta chobotnice zase plácá za blbosti. To spojení myslí je prokletí, ne dar ...

Na stěnách sálu byl nakreslený popis rituálu, jak krále probudit. Jéé, zapomněla jsem zmínit dva oooobrovské zkamenělé mravencoidy, z nichž každý stál po jedné straně trůnu (aby té hrůzy nebylo málo z jednoho nemrtvého ducha). Musím přiznat, že jsem Honzu moc neposlouchala, když nás varoval, že proroctví od vědmy znělo tak, že máme nakrmit do úst jak krále, tak jeho sluhy. Chtěla už jsem to mít rychle za sebou, ten duch mě hrozně znervózňoval, v celé pyramidě to páchlo zatuchlinou víc, než v Colinově kontejneru, a navíc Wolf říkal, že měl vizi, že se "venku" něco děje. Dala jsem do poháru svou krev, přispěl i Wolf a Colin. Když se krev smíchala, pohár začal zářit. Rituál jsme provedli způsobem, který byl nakreslen na zdi sálu.

Tím jsme samozřejmě všechno pokazili. Král se probudil, řekl, že nezná vděčnost a stejně nás zabije, i když jsme ho probudili. Nastal velkej zmatek. Najednou tam byli králové dva (Siyn asi někde ukrad svitek proměny), já dala vypít Wolfovi lektvar "proměny", kterej ale Honza chybně identifikoval - byl to lektvar zkamenění. Takže Wolf byl vyřazen z boje, Mína zmasila Siyna v domnění, že je to ten zlej král, zlej král zmasil Mínu, já se snažila čarovat, ale jenom jsem se tím omráčila, co dělal Colin a Honza už ani nedokážu říct, jakej to byl zmatek. Prostě jsme totálně selhali a všichni bychom tam pochcípali, nebýt toho, že Alexa (AI přebývající v systémech laboratoře) se sama dostala do ohrožení a potřebovala pomoc od nás.

Najednou jsme stáli ve tmě a ta prsatá slečna, jak nás uvítala na začátku v hradu s drakem, stála mezi námi. Chvíli mi trvalo začít se soustředit na to, co říká, protože jsem byla skoro v bezvědomí, jak mě omráčilo nepovedené kouzlo. Říkala, že v realitě se něco děje, přepadení laboratoře, střílení, všechno vybuchne nebo co. Kluci to, zdálo se, pochopili velmi dobře. Hned si rozdělili úlohy a najednou šup, byli jsme zpátky v růžovém slizu. Před káděma stál Ivan a popoháněl nás k akci. Wolf odběhl aktivovat přemostění, aby se Alexa dostala do Matrixu, a my jsme běželi k nouzovému východu. Lex nebyl k naleznení.

Wolfovi se asi podařilo dostat až do komunikačního uzlu, protože nám Alexa na oplátku otevřela cestu na svobodu. Čas neúprosně utíkal, ale Wolf se nevracel, tak jsme museli do pouště vyjet bez něho a několik vteřin poté z nebe sjel oslnivý paprsek a celým komplexem otřásl obrovský výbuch.

Kaali

Zpátky na obsah

03.02.2006

.: Epilog :.

Dobrý večer, je právě 21 hodin, a tak vám jako vždy v tuto dobu na WBC Europe přinášíme nejdůležitější zprávy dnešního dne. U vašich trideo panelů vás vítá Yumiko Takatsu.

Zprávou číslo jedna je bezesporu selhání systémů těžební lodi Atlas společnosti Mitsuhama Star Miners. Atlas se minulý týden vrátil s nákladem rudy z Oortova oblaku a nyní krouží na orbitě. Včera ve 22 hodin a 41 minut centrálního času došlo k mohutnému výboji důlního laseru, který zničil opuštěnou retenční stanici asi 160 kilometrů východně od města Anga Samoa v Jižní africe. Celou záležitost prošetřuje Výbor pro bezpečnost při RSN. Samotná společnost Mitsuhama Star Miners se zatím nechce k případu vyjadřovat.

Neméně překvapivá byla i náhlá změna ratingu společnosti Militech Inc. a pokles ceny akcií na historické minimum. Následovalo vypovězení půjčky od singapurské Mitsubishi Bank a oznámení společnosti Ares, že ukončuje spolupráci se společností Militech. Ta se tak během jednoho jediného dne dostala na pokraj krachu. A nyní k dalším událostem ...

Kdesi hodně, hodně vysoko, tak vysoko, že mohutné řeky dat vypadaly jako zlaté nitky a vzdálené portály problikávaly tmou jako hvězdy, stály dvě postavy. Muž v lesklém brnění a žena se zelenýma očima a rudými vlasy.

"Oko za oko, zub za zub," řekla Alexa. "Oko za oko, zub za zub," řekl Wolf a poprvé po dlouhé době se usmál.